Kdo sleduje můj blog, ví, že jsem před rokem přesně tento den přišla o babičku. Odešla měsíc před nedožitými devadesátinami. Byla to babička, jak má být. Hodná, milá, výborně vařila, měla pro vše pochopení. Rodiče nás nesměli u ní vychovávat. Po čase ani já své děti, vlastně babičky pravnoučata.
Když jsem byla malá, směli jsme skákat v ložnici po postelích. Vykramovali jsme různé krabičky s knoflíky. Strašně ráda jsem u babičky a dědečka spávala. Měli chladno v ložnici a velikou naducanou peřinu, že mě pod ní nebylo ani vidět. Ale ráno jsem vždy cvakala zubama zimou, jelikož jsem si všechno peří ve spánku zkopala do noh. A spala jsem jen pod povlakem a sýpkem. Vzbudilo mě
rachtání v kamnech, když babička čistila kamna, aby mohla zatopit. Na tu studenou ložnici si vzpomenu vždy, když spíme u přítele na domečku a přítel začne topit. Ten zvuk je nezapomenutelný.
Je zvláštní, že si lidský mozek hodně pamatuje podle vůní a zvuků. Vždy když zadělávám kynuté těsto, vybaví se mi stará kuchyň s mycím stolem, tak zvaným mycákem. Byl to velký stůl, s velkým šuplíkem na nožičkách a v něm byly ukryté dvě plechová umyvadla. Na stole byl vařič.
Milovala jsem, když babička zadělávala na kynuté knedlíky. V krásné kameninové míse, s popraskaným smaltem a obrázkem kytičky. Vařecha toho už taky hodně pamatovala. Měla úplně černou špičku. Babička mi vždy na konci, jak vybouchala těsto, dala vařečku s troškou těsta na lízání. Mňam, úplně si vybavuji tu hladkost a lepivost těsta s nasládlou chutí.
Prostě babička jak má být. Dělala mi pomyšlení.
Chtěla jsem vytvořit nějakou památku, tak jsem se rozhodla k ušítí Vzpomínkového quiltu. Jsou tam různé fotografie i s popisky, háčkované dečky, knoflíky, dědečkova kravata, nůžky, kleště na cukr, přesky z opasků, prýmek, sponka.....
Vše je ušito z babiččiných a dědečkových věcí. Prostěradlo z malé postýlky, které babička vždy dala na stůl na deku a přebalovala jsem na něm své dvě děti. Zezadu je vánoční ubrus. Rámečky na fotkách a lem quiltu jsou ze zástěr, kapesníku, dědečkových trenek. jenom ty smetanové rámečky jsou z nového plátna.
Trpaslíci jsou z polštářku, který jsem jako dítě milovala. pamatuje si ho i moje maminka, že byl vždy na gauči a jako děti si ho chodili hladit. Je vyšívaný na saténu smyčkovou technikou.
Quilt je na pověšení, darovala jsem ho mamince.
Quiltováno na longarmu HQ Avante
Žádné komentáře:
Okomentovat