...a ještě jednou svatební

 Jako malý dárek jsem ušila, vyšila na stroji a prošila polštář, jako vzpomínku. 

A také přidala ručně vyrobené přání. 

Vzpomínkový polštář

Na podzim loňského roku mě požádala kamarádka, zda bych  jí neušila polštářek s fotkama pro její tetu, která bude mít významné výročí. Polštářek je oboustranný, proquiltovaný. Ve spodním švu na zipový uzávěr. Polštářek udělal obrovskou radost. 

Obličeje jsou zde rozmazány kvůli soukromí. 

Romantika podruhé

Již k dříve ušitým polštářům v kombinaci hnědá a růže  přibyly do sady čtyři polštářky s panenkami. Povlaky na pelíšky a závěsy.

Romantické polštáře

 

Dostala jsem za úkol vytvořit čtyři velké, 65x65cm, polštáře. Základ hnědý a duši aby měly

Polštáře od tety

 Je už skoro měsíc po Vánocích, ale přidám ještě jeden vánoční dárek, co jsem šila pro své synovce a neteř.

Hudební polštáře

Zůstalo mi různých zbytků s hudební tématikou.

Pro Elenku

Byla jednou jedna holčička která měla ráda hudbu a učila se hrát na klavír. A aby měla krásný tématický pokojíček, ušila

Vánoce, Vánoce...

Jelikož se blíží Vánoce, ušila jsem pár polštářků s vánoční tématikou. Jsou určené k prodeji. Všech pět polštářku je ušito z bavlněných látek. Pohledová strana je složena z horní látky, výplně a spodní látky  a jsou prošité. Zadní strana je  se zipovou lištou. Mentolové polštářky mají ve středu výšivku vloček.

Medvěd recyklační

Byla jednou jedna holčička Anička a slavila narozeniny. Znám ji od malinka a je to

....ANO

Vdávala se dcera mé kamarádky, kterou znám od miminka. Kamarádku také znám téměř od

Priscilla od Irmi

Opět další polštářek z klubu od Irmi. Polštářků bude více. Odkaz zde : klik.

Je opět z kolekce od Moda Fabric La Petite Ecole. Je do sady k předchozím větrníkovým.  Mám v plánu

Větrníky dle Irmi

Polštářky navrhla Irmi v Irmiklubu. Ušila jsem je  z nádherné kolekce od Moda Fabric La Petite Ecol.

Srdce od srdce

Ušila jsem jedné hodné dušičce, jako poděkování,  polštář se samými srdíčky. Středový motiv Strom

Polštář Kočičí

Maminka od přítele je milovnicí koček. Byli jsme pozvání na její narozeniny a proto mi přišel vhod návod na tento kočičí polštářek. Návod je ze stránek Tilda a v Irmiklubu nás Miluška navnadila k

Veselé polštářky

Strašně ráda šiji pro děti. Milují barvy a já také. Je v nich radost, hravost a život. 

S velkou radostí vznikly  tyto polštářky pro vnoučky mé bývalé kolegyně.
Byla jsem velmi udivená: " Ty už jsi babička?"
Ano je. I když si její děti pamatuji ještě jako školkové. Ten čas tak strašně letí.
Tak snad budou mít vnoučátka radost. A s nimi i babička, jelikož vidět rozzářené očička, je ta nejkrásnější odměna.

Drážďanské talíře

Zpočátku jsem tento vzor neměla moc v oblibě, ale když jsem ve výsledku viděla, jakou udělají parádu, ještě se k nim  někdy vrátím.
Rok se s rokem sešel a já dostala odvahu vytáhnout plátěné zástěrky po babičce. Uschovala jsem si i damaškové ubrusy. Vzpomínkový quilt jsem již ušila, tak ještě polštářky.

Drobnosti jako dárky

Ten čas tak strašně letí, je březen a já zjistila, že jsem ještě nepřidala, co jsem šila různě, jako vánoční dárky.


Synovi mikinu

Polštářek k narozeninám kamarádovi od syna

Synovcům a neteřince pytlíkobatůžky

Kamarádce nákrčník a ponožky

A kamarádce pro miminko kalhoty a čepičky

Vzpomínkový polštář

Polštář vznikl ze zbytků, co mi zbyly od Memmory Quiltu. Z každé strany je jiný.
Zip má proto ve švu, aby byl oboustranný. Rozměr 50x50cm.

Polštář plný vzpomínek

V neděli byl Den matek.

Zrecyklovala jsem pro svou maminku polštářek, který vždy ležel, co má paměť sahá i do dětských let, u babičky na "prašťáku". Pro neznalé překládám: gauč či sedačka.

Tento kus nábytku byl v kuchyni u babičky od mých dětských let když si ji babička s dědou zrenovovali. Tento prašťák stál na místě staré kredence s hliníkovými kulatými průduchy, které mi připadaly vždy jako cedník. Vedle kredence stával mycák. V dněšní řeči to znamená mycí stůl. Pro mne, jako dítě to byl kouzelný kus nábytku, jelikož v klidovém stavu se tvářil jako běžný velký stůl se šuplíkem. Ale když se ten šuplík, zasahující celou délku stolu, vytáhl, vykoukly dva hluboké lavory. Sloužily k mytí a oplachování nádobí.
Když jsem byla malá holčička, byl to pro mne vždy velmi zajímavý proces. Babička po obědě vytáhla šuplík a oba lavory naplnila vodou. Do jednoho dala hodně teplou a to když ji nesla, vždy volala "hais" (horké, pálí) a do druhého studenou. Bavilo mě pozorovat babičku, jak bere talíř po talíři a potápí ho do vody. Musí překonat nejdříve hradbu pěny, některé bublinky se z té bílé kupky uvolní a letí do prostoru. Načež talíř, který pohladí houbičkou vytáhne a ponoří do vedlejšího lavorku se studenou vodou. Když jsem byla větší, tak jsem mohla pomáhat, nejdříve oplachovat a později i tančit po talíři  houbičkou a schovávat je pod pěnu a zase vysvobodit z té bublinkové hradby.

Když od nás babička letos v únoru odešla za dědečkem, který na tomto praštáku odpočíval vždy po obědě, tak jsem si vzala tento polštářek. Byl již opravovaný a přešívaný. Musela jsem odpárat zadní stranu.

Přední háčkovaná je ve velmi pěkném stavu, jen okraje již trošku utrpěly od několikátého párání, jelikož polštářek nebyl na zip. Tak když ho chtěla babička vyprat, musela vždy část vypárat, vytáhnout sýpek s peřím a opět zašít. Polštářek jsem musela trošku  zmenšit o tyto otřepené okraje. Podšila jsem tu háčkovanou krásu bílým plátnem a dala polštářku nové zádíčka i se skrytým zipem.

Péřovou výplň jsem vyprala a tři týdny sušila a natřepávala na topení.
Snad mé mamince ještě poslouží a hlavně bude fungovat jako kniha vzpomínek, které jí nikdo nevezme.

PS: Kredenc jsem namalovala v březnové Sunbonnete Sue na počest babiččiných nedožitých devadesátin.