Po více jak 20 letech jsem upletla tatínkovi svetr na chatu pod montérky. Na konci listopadu mi donesl svetr, který jsem mu kdysi dávno, v minulém století, pletla. To se ještě doma pletené svetry nosily. Byl už chudák celý polorozpadlý. Opravila jsem co se dalo. Rozpadlý spodní lem doháčkovala. Sešila díry, pochytala uteklé očka. A pak mě napadlo, že bych mohla oprášit jehlice.
A tak se stalo a stihla jsem i pod stromeček.
Vlna je letitá. Recyklovaná ze starých pletenin. Už ani nevím, kam jsme to s maminkou posílaly. Poslaly se pletené svetry bez švů a knoflíků a zpět nám přišly vřetena v barvách vybraných ze vzorníku.
Mám radost, že jsem to ještě nezapomněla a dokonce mě to i bavilo.
Cílem bylo, aby se tatinek zbavil toho starého svetru. Jak asi tušíte...starý se vyhazovat nebude. Je zabydlený.
Kami, ten svetr jsi mu stopro pletla na přelomu v 80-90. let. pamatuju si totiž, že jsem takový svetr od tebe nosila, když mě učila Vykrutica, to byl rok 89.
OdpovědětVymazat