Svetr pro tatínka

Po více jak 20 letech jsem upletla tatínkovi svetr na chatu pod montérky.  Na konci listopadu mi donesl svetr, který jsem mu kdysi dávno, v minulém století,  pletla. To se ještě  doma pletené svetry nosily. Byl už chudák celý  polorozpadlý. Opravila jsem co se dalo. Rozpadlý spodní lem doháčkovala. Sešila díry, pochytala uteklé očka. A pak mě  napadlo, že bych mohla oprášit jehlice. 

A tak se stalo a stihla jsem i pod stromeček. 

Vlna je letitá.  Recyklovaná ze starých pletenin. Už ani nevím, kam jsme to s maminkou posílaly. Poslaly se pletené svetry bez švů a knoflíků a zpět nám přišly vřetena v barvách vybraných ze vzorníku.  

Mám  radost, že jsem to ještě nezapomněla a dokonce mě to i bavilo. 

 

Cílem bylo, aby se tatinek zbavil toho starého svetru. Jak asi tušíte...starý se vyhazovat nebude. Je zabydlený.

...a ještě jednou svatební

 Jako malý dárek jsem ušila, vyšila na stroji a prošila polštář, jako vzpomínku. 

A také přidala ručně vyrobené přání. 

Svatební

 

Vdávala se mi dlouholetá kamarádka a poprosila mně, zda bych jí nešla za svědka.

Souhlasila jsem. 

Ušila jsem si k tomu reprezentativní kabelku z matného červeného saténu do rámečku a doplnila stužkovou výšivkou. 

Vždy mě tento styl výšivky lákal. Teď byl dobrý důvod to vyzkoušet. Shlédla jsem spoustu videí na YouTube. Zakoupila vše potřebné a zkusila jsem to. (stužky na dárky nemusím kupovat několik let :-) )

Vzhledem k tomu, že vše vždy dělám na poslední chvíli, nebyl čas trénovat. Je to můj první pokus. Není to dokonalé, ale páradu jsem udělala.

Pro nevěstu jsem ušila polštářek pod prstýnky a pytlíček, jen tak pro radost, aby měla co dát vnoučatům na hraní.  A také podvazek.

                                                                 Výšivka je strojová

Anička a její cesta

 

Cesty v životě jsou různé. 

Ta moje mě po letech zavedla zpět do rodného města, kde jsem potkala skvělou ženskou. Houževnatou, pracovitou a se srdíčkem na dlani, která měla a má pro mě vždy pomocnou ruku a naslouchající ucho. Tento quilt jsem ušila a věnovala její dcerce Aničče k osmnactým narozeninám. A jelikož má Anička skvělou mámu, tak je úžasná i Anička. Je to kamáradka mého syna od 4 let. Chodili spolu na písek, do školky, na základní školu a i teď na střední škole jsou v jedné třídě.   A jelikož čas utíká moc rychle a Aňa i Šimeček (jak mu Anička říká) budou příští rok maturovat a jejich cesty se rozejdou, chtěla jsem, aby Anička měla na nás vzpomínku.

Stále jsem přemýšlela, jaký quilt jí ušít. Nakonec jsem použila Scrap Bag od Mody a doplnila dalšími  látkami

Jako základní látku jsem použila uni šedou. 

Na zádíčka jsem dala červený mikroplyš. Prošila jsem na longarmu celoplošným vzorem a přidala věnovací cedulku. 

Aničko, ať dlouho slouží a provází Tě ve zdraví a spokojenosti na cestě životem.  A ta cesta i když bude klikatá, nechť je vždy barevná a veselá, jako na dece.

Quilt pro Jessicu

 

Holčičí deka pro Jessicu o  velikosti 120 cm x 160 cm. 

Shodou okolností je to sestřička Nicole, které jsem věnovala předchozí článek. Tentokrát zadání znělo opět růžová a víly nebo princezny. 

Měla jsem ve své syslírně velký panel i malé panely  Fairies od Michaela Millera, takže volba byla jasná. Podkladová látka je smetanová s drobnými šedými růžičkami. Rámečky kolem panelů jsou v odstínech růžové. Na zádíčka jsem použila  sytě malinový mikroplyš. Jako výplň jsem použila valterm 120.

Vzhledem k velikosti quiltu a výraznosti panelů jsem již nepřidávala žádné okrasy ani borduru. Quiltovala jsem na longarmu Avante. Quilt má i věnovací cedulku.