Zrecyklovala jsem pro svou maminku polštářek, který vždy ležel, co má paměť sahá i do dětských let, u babičky na "prašťáku". Pro neznalé překládám: gauč či sedačka.
Tento kus nábytku byl v kuchyni u babičky od mých dětských let když si ji babička s dědou zrenovovali. Tento prašťák stál na místě staré kredence s hliníkovými kulatými průduchy, které mi připadaly vždy jako cedník. Vedle kredence stával mycák. V dněšní řeči to znamená mycí stůl. Pro mne, jako dítě to byl kouzelný kus nábytku, jelikož v klidovém stavu se tvářil jako běžný velký stůl se šuplíkem. Ale když se ten šuplík, zasahující celou délku stolu, vytáhl, vykoukly dva hluboké lavory. Sloužily k mytí a oplachování nádobí.
Když jsem byla malá holčička, byl to pro mne vždy velmi zajímavý proces. Babička po obědě vytáhla šuplík a oba lavory naplnila vodou. Do jednoho dala hodně teplou a to když ji nesla, vždy volala "hais" (horké, pálí) a do druhého studenou. Bavilo mě pozorovat babičku, jak bere talíř po talíři a potápí ho do vody. Musí překonat nejdříve hradbu pěny, některé bublinky se z té bílé kupky uvolní a letí do prostoru. Načež talíř, který pohladí houbičkou vytáhne a ponoří do vedlejšího lavorku se studenou vodou. Když jsem byla větší, tak jsem mohla pomáhat, nejdříve oplachovat a později i tančit po talíři houbičkou a schovávat je pod pěnu a zase vysvobodit z té bublinkové hradby.
Když od nás babička letos v únoru odešla za dědečkem, který na tomto praštáku odpočíval vždy po obědě, tak jsem si vzala tento polštářek. Byl již opravovaný a přešívaný. Musela jsem odpárat zadní stranu.
Péřovou výplň jsem vyprala a tři týdny sušila a natřepávala na topení.
Snad mé mamince ještě poslouží a hlavně bude fungovat jako kniha vzpomínek, které jí nikdo nevezme.
PS: Kredenc jsem namalovala v březnové Sunbonnete Sue na počest babiččiných nedožitých devadesátin.
Nádhera
OdpovědětVymazatDěkuji
Vymazat