Kdo sleduje můj blog, ví, že jsem před rokem přesně tento den přišla o babičku. Odešla měsíc před nedožitými devadesátinami. Byla to babička, jak má být. Hodná, milá, výborně vařila, měla pro vše pochopení. Rodiče nás nesměli u ní vychovávat. Po čase ani já své děti, vlastně babičky pravnoučata.
Když jsem byla malá, směli jsme skákat v ložnici po postelích. Vykramovali jsme různé krabičky s knoflíky. Strašně ráda jsem u babičky a dědečka spávala. Měli chladno v ložnici a velikou naducanou peřinu, že mě pod ní nebylo ani vidět. Ale ráno jsem vždy cvakala zubama zimou, jelikož jsem si všechno peří ve spánku zkopala do noh. A spala jsem jen pod povlakem a sýpkem. Vzbudilo mě