Svetr pro tatínka

Po více jak 20 letech jsem upletla tatínkovi svetr na chatu pod montérky.  Na konci listopadu mi donesl svetr, který jsem mu kdysi dávno, v minulém století,  pletla. To se ještě  doma pletené svetry nosily. Byl už chudák celý  polorozpadlý. Opravila jsem co se dalo. Rozpadlý spodní lem doháčkovala. Sešila díry, pochytala uteklé očka. A pak mě  napadlo, že bych mohla oprášit jehlice. 

A tak se stalo a stihla jsem i pod stromeček. 

Vlna je letitá.  Recyklovaná ze starých pletenin. Už ani nevím, kam jsme to s maminkou posílaly. Poslaly se pletené svetry bez švů a knoflíků a zpět nám přišly vřetena v barvách vybraných ze vzorníku.  

Mám  radost, že jsem to ještě nezapomněla a dokonce mě to i bavilo. 

 

Cílem bylo, aby se tatinek zbavil toho starého svetru. Jak asi tušíte...starý se vyhazovat nebude. Je zabydlený.

...a ještě jednou svatební

 Jako malý dárek jsem ušila, vyšila na stroji a prošila polštář, jako vzpomínku. 

A také přidala ručně vyrobené přání. 

Svatební

 

Vdávala se mi dlouholetá kamarádka a poprosila mně, zda bych jí nešla za svědka.

Souhlasila jsem. 

Ušila jsem si k tomu reprezentativní kabelku z matného červeného saténu do rámečku a doplnila stužkovou výšivkou. 

Vždy mě tento styl výšivky lákal. Teď byl dobrý důvod to vyzkoušet. Shlédla jsem spoustu videí na YouTube. Zakoupila vše potřebné a zkusila jsem to. (stužky na dárky nemusím kupovat několik let :-) )

Vzhledem k tomu, že vše vždy dělám na poslední chvíli, nebyl čas trénovat. Je to můj první pokus. Není to dokonalé, ale páradu jsem udělala.

Pro nevěstu jsem ušila polštářek pod prstýnky a pytlíček, jen tak pro radost, aby měla co dát vnoučatům na hraní.  A také podvazek.

                                                                 Výšivka je strojová

Anička a její cesta

 

Cesty v životě jsou různé. 

Ta moje mě po letech zavedla zpět do rodného města, kde jsem potkala skvělou ženskou. Houževnatou, pracovitou a se srdíčkem na dlani, která měla a má pro mě vždy pomocnou ruku a naslouchající ucho. Tento quilt jsem ušila a věnovala její dcerce Aničče k osmnactým narozeninám. A jelikož má Anička skvělou mámu, tak je úžasná i Anička. Je to kamáradka mého syna od 4 let. Chodili spolu na písek, do školky, na základní školu a i teď na střední škole jsou v jedné třídě.   A jelikož čas utíká moc rychle a Aňa i Šimeček (jak mu Anička říká) budou příští rok maturovat a jejich cesty se rozejdou, chtěla jsem, aby Anička měla na nás vzpomínku.

Stále jsem přemýšlela, jaký quilt jí ušít. Nakonec jsem použila Scrap Bag od Mody a doplnila dalšími  látkami

Jako základní látku jsem použila uni šedou. 

Na zádíčka jsem dala červený mikroplyš. Prošila jsem na longarmu celoplošným vzorem a přidala věnovací cedulku. 

Aničko, ať dlouho slouží a provází Tě ve zdraví a spokojenosti na cestě životem.  A ta cesta i když bude klikatá, nechť je vždy barevná a veselá, jako na dece.

Quilt pro Jessicu

 

Holčičí deka pro Jessicu o  velikosti 120 cm x 160 cm. 

Shodou okolností je to sestřička Nicole, které jsem věnovala předchozí článek. Tentokrát zadání znělo opět růžová a víly nebo princezny. 

Měla jsem ve své syslírně velký panel i malé panely  Fairies od Michaela Millera, takže volba byla jasná. Podkladová látka je smetanová s drobnými šedými růžičkami. Rámečky kolem panelů jsou v odstínech růžové. Na zádíčka jsem použila  sytě malinový mikroplyš. Jako výplň jsem použila valterm 120.

Vzhledem k velikosti quiltu a výraznosti panelů jsem již nepřidávala žádné okrasy ani borduru. Quiltovala jsem na longarmu Avante. Quilt má i věnovací cedulku. 

Quilt pro Nicole

 

Před Vánoci jsem měla tu čest ušít deku k výročí jednoho roku pro Nicole. 

Dostala jsem jen zadání, že je to pro holčičku. Kombinace látek bílá, růžová a šedá. Aby tam bylo jméno a jednička. Velikost 100 cm x 150 cm. 

Pro holčičky šiji moc ráda, jelikož se dvěma syny jsem si té růžové vůbec neužila. 

Mám ráda aplikace, tak jsem si vymyslela aplikovaný obrázek.

Místo bílého podkladu jsem použila světle šedý. 

Musela jsem si nejdříve nakreslit obrázek.

Vystříhat jednotlivé dílky z látky a podžehlit pavučinkou

Poskládat

Přižehlit

Přišívala jsem na stroji hrabičkovým stehem.

Po kompletaci jsem prošila na longarmu Avante. Na zádíčka jsem použila jemný smetanový mikroplyš, aby dečka byla chumlací, měkká a heboučká. Výplň je valterm 120.

 Přišila jsem lem a věnovací cedulku a hurá do světa. 

Advent 2021

 Tak se ten letošní rok otočil nějak rychle. Zítra je první adventní neděle. 

Většinou adventní věnce dělávám až v sobotu, ale letos jsem musela dříve, jelikož jsem byla v pátek a v sobotu do večera v práci. Letos poprvé jsem zkusila stromeček z šišek, že si ho postavím na schody na chalupu. K tomu jsem udělala věnec na dveře a domů na stůl klasický věneček se 4 svíčkami. Doma mám na dveřích věneček z umělého jehličí i girlandu nade dveřmi. V paneláku by mi živý brzo opadal. Ale na stole budu mít voňavý z jedličky. 

Další adventní věnečky na stůl a dva na dveře pro maminku, sestru a rodiče přítele.

Zbyl mi ještě materiál, tak jsem udělala vazbu do květináče. Dám si ji asi na okno na chalupě a adventní věneček do práce, když tu musíme být svátky, pátky....

Všem přeji klidný adventní čas. Nenechejte si předvánoční období ničím pokazit. Přečkejte tuto nepřívětivou dobu hlavně ve zdraví. Opatrujte sebe i své blízké. 

Přátelství

 

Bylo nebylo. Za dob před Sametovou revolucí jsem šla po maturitě studovat do Olomouce. A díky tomu jsem potkala jedno děvče. Úplný opak mé maličkosti. Ona vysoká blonďatá a štíhlá.........

A tak se stalo, že jsme si padly vzájemně do oka. Našly si spolu podnájem a prožívaly společně studentská léta. To zde popisovat nebudu, bylo by to na román. 

Po ukončení studií se naše cesty rozdělily. Ale ne naše přátelství. Nadále jsme se navštěvovaly, psaly si dopisy.  Ano opravdové dopisy. Za dob pravěku(jak často říkají naše děti) ještě nebyly mobilní telefony a počítače byly v plenkách. Jezdily jsme spolu na dovolené, byly si vzájemně na svatbě za svědkyně. Navštěvovaly jsme se i s dětmi. Ale to ne již tak často. 

Obě dvě jsme na svět přivedly dva kloučky. No teď už to kloučci nejsou, ale pořádní chlapáci. 

Stále jsme v kontaktu. I když ne tak častém. Ale vždy, když si telefonujeme nebo se vidíme, je to jakoby to bylo včera. Nit se nepřetrhla. 

A v září jsem se rozhodla, že ji navštívím sama. Prostě se vidět, pokecat a užít si sebe celý víkend.

Domluvily jsme moji návštěvu celkem  na rychlo.

A napadlo mě, že ji podaruji něčím od srdce. Obě jsme letos oslavily padesátku a mockrát mi byla oporou v mém brožovaném životě. Rozhodla jsem se, že ji ušiji deku. Aby se mohla zachumlat u televize a třeba si na mě vzpomenout. 

Vybrala jsem ze svých zásob dva charm packy od Moda Fabric, doplnila šedou, aby to bylo neutrální. 

Vzhledem k tomu, že jsem měla na celou deku 5 dní.  Nebyl čas na experimenty.

Ušila jsem top metodou  Nine Patch.

Proquiltovala na longarmu Avante. Začistila, všila své logo, našila věnovací cedulku a tradá na návštěvu. 

Víkend jsme si užily. Deka udělala radost. 

Já to měla zároveň jako malé lázně, jelikož jsem nic nedělala, až mě z toho pozadí bolelo :-D.

Byly jsme i na výletě na Hukvaldech a nechaly se vyfotit podobně jako před 30 lety na Bezdězu.

A jak říká Albert Einstein: 

„Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá, když ji zapomeneš.“