Lemování skrytým stehem

Tímto skrytým stehem přišívám i podhrnuté aplikace.

Když mám na zádech chlupatinu, lem přišiji strojem na rubovou stranu a přišívám do líce. Když mám na zádech bavlnu, přišívám lem na líc a přišívám do rubu.

Polštář plný vzpomínek

V neděli byl Den matek.

Zrecyklovala jsem pro svou maminku polštářek, který vždy ležel, co má paměť sahá i do dětských let, u babičky na "prašťáku". Pro neznalé překládám: gauč či sedačka.

Tento kus nábytku byl v kuchyni u babičky od mých dětských let když si ji babička s dědou zrenovovali. Tento prašťák stál na místě staré kredence s hliníkovými kulatými průduchy, které mi připadaly vždy jako cedník. Vedle kredence stával mycák. V dněšní řeči to znamená mycí stůl. Pro mne, jako dítě to byl kouzelný kus nábytku, jelikož v klidovém stavu se tvářil jako běžný velký stůl se šuplíkem. Ale když se ten šuplík, zasahující celou délku stolu, vytáhl, vykoukly dva hluboké lavory. Sloužily k mytí a oplachování nádobí.
Když jsem byla malá holčička, byl to pro mne vždy velmi zajímavý proces. Babička po obědě vytáhla šuplík a oba lavory naplnila vodou. Do jednoho dala hodně teplou a to když ji nesla, vždy volala "hais" (horké, pálí) a do druhého studenou. Bavilo mě pozorovat babičku, jak bere talíř po talíři a potápí ho do vody. Musí překonat nejdříve hradbu pěny, některé bublinky se z té bílé kupky uvolní a letí do prostoru. Načež talíř, který pohladí houbičkou vytáhne a ponoří do vedlejšího lavorku se studenou vodou. Když jsem byla větší, tak jsem mohla pomáhat, nejdříve oplachovat a později i tančit po talíři  houbičkou a schovávat je pod pěnu a zase vysvobodit z té bublinkové hradby.

Když od nás babička letos v únoru odešla za dědečkem, který na tomto praštáku odpočíval vždy po obědě, tak jsem si vzala tento polštářek. Byl již opravovaný a přešívaný. Musela jsem odpárat zadní stranu.

Přední háčkovaná je ve velmi pěkném stavu, jen okraje již trošku utrpěly od několikátého párání, jelikož polštářek nebyl na zip. Tak když ho chtěla babička vyprat, musela vždy část vypárat, vytáhnout sýpek s peřím a opět zašít. Polštářek jsem musela trošku  zmenšit o tyto otřepené okraje. Podšila jsem tu háčkovanou krásu bílým plátnem a dala polštářku nové zádíčka i se skrytým zipem.

Péřovou výplň jsem vyprala a tři týdny sušila a natřepávala na topení.
Snad mé mamince ještě poslouží a hlavně bude fungovat jako kniha vzpomínek, které jí nikdo nevezme.

PS: Kredenc jsem namalovala v březnové Sunbonnete Sue na počest babiččiných nedožitých devadesátin.

Pankáčská ryba

 V Irmiklubu jsme měly výměnnou akci Ryba rybě. Já to pojala po svém a pod rukama se mi narodila tato veselá rybka. Stačilo pár zbytků látek, chlupaté drátky, výplň a chuť si hrát.

Polštářek pro radost

        To máte tak, když máte kamarádku a ta chce udělat radost tchýni.

Tyhle polštářky šiji moc ráda, jelikož pokaždé je jiný. I když třeba se stejným panelem.
Pokaždé má jinou atmosféru. Pokaždé si lámu hlavu, jaké látky vyberu. Jaký zvolím quiltovací vzor.....

Sunbonnet Sue season 2017 - 2018 - květen pattern

     A měsíc utekl jako voda a máme tady krásné počasí.
Dnes trošku prvomájové symboliky. Jelikož mi na blog chodí díky Sunbonnete Sue nakukovat švadlenky z celého světa, tak vysvětlím symboliku dnešního obrázku.

     1. květen byl již ve starém Římě svátkem bohyně jara a plodnosti - Flora a jmenoval se Floralia. Tento den je ve starověkých a raně starověkých kulturách spojován se zamilovanými.
V českých zemích je hojně rozšířen zvyk líbat se pod rozkvetlou třešní, aby byla žena  po celý další rok zdravá, svěží a krásná. Takzvaně aby neuschla.
Proč je zvyk líbat se zrovna pod rozkvetlými stromy, se neví. Ale domněnka je, že to bylo poděkování chlapci, který postavil své milé  přes noc na 1. května májku. Jsou oblasti, kde se líbají pod břízou, jelikož máje se zdobí březovými halouzkami a někde staví před domem malé máje z břízek.
      A jsme u dalšího zvyku. Stavění máje. Chlapci z vesnice se sešli a postavili máj. Vybrali v lese zdravý, dobře rostlý strom. Nejčastěji smrk, ale i borovice či jedle mohla být. Ten očistili od kůry a větví. Vrcholek ozdobili věncem z větví, pentlí, šátků a květin. Tu společně vztyčili a pak celý měsíc hlídali před chlapci z ostatních vesnic. Soutěžili mezi sebou vesnice, která bude mít tu nejvyšší a nejhezčí májku. Vzájemně si je snažili podříznout a ukrást a to by byla pro pokořené veliká ostuda.
Nejstarší známý doklad vztyčení máje je z roku 1422 z Prahy, kdy mladík za postavení máje dostal ruku své milé.
      Dalším zvykem, který již není moc známý je vysypávání chodníčků lásky. Když chtěli dva lidé ukázat světu svou vzájemnou lásku, tak vysypali cestičky mezi svými domy. Používal se písek, piliny, vápno, otruby. Také tyto chodníčky lásky fungovaly jako vesnické tamtamy. Pokud někdo z manželského páru chodil na zálety, tak ten kdo se o tom dozvěděl vysypal chodníček  od domu k milence či milenci. V tu ránu  o nevěře věděla celá vesnice. Byl to takový anonymní bulvár.
     A nyní se již budu těšit na vaše šité obrázky.

Ke stažení pod obrázkem

Sunbonnetkovou deku jsem již šila, k vidění zde na blogu. 
Děvčaty jsem byla vyhecována, ať zkusím nakreslit své panenky. Tak tady jsou, každý měsíc přidám jeden obrázek. Začínáme v říjnu 2017 a končíme zářím 2018. Budu potěšena, když mi své výtvory pošlete na můj email:  kamika@seznam.cz nebo na Messenger na Facebook

PDF

Olga Pavlásková

Hana Matějíčková